Motýl

Nocí letí můra
Neví kam dosedne
Nadzvedává víčka
Vidí kam já ne

Zakazuje snění
Mění se v příšeru
Leze do mě uchem
Krku se zhostí výtěru

Zatím se jen potím

Jeněčí

Přestaň mi dávit co tě trápí

Já sám mám něco zvláštní

Že ti chybí že je v háji

Možná dobře a zlý s námi

Nemáš tušení kolik jsem toho přečet

Možná sračky jsou platný navíc

Nemůžu bez tak spát ale

Proč se hrabat ve tvý ráně

….I když... mám plnou slánku

Ty šašku

Postupně

Démon prokrastinace

Říznutý Touretteovým syndromem

Kristovy rány a intoxikace

Postupně mizí v Postupicích

Inhalováním kuřinců

Znamínka

Minimalisticky najít pravdu v tečce není problém

Problém je najít v tom smysl

Ale vykřičník je už moc komplikovanej

A z otazníku jde strach

Pomlčka je děvka co tě vykouří

Před středníkem

Protože spolu musí živit svoje háčky

Aby nedopadly jako dvojtečka

Dvojtečka jsou dvě tečky

Mezi kterýma hoří prázdná sláma
Čárka co nebyla utlučená

Dokud pomlčka nepolkne
Hořkost

Králík

Sháním bedýnky od rajčat
Aby bylo do čeho poskládat
Prádlo knížky a noty
podle kterých jsem se nikdy
nenaučil hrát a velikonočního králíka
k sežrání

Zdá se, že baterky vzaly za svý
... píp ... zbývá 10% energie
zrovna když je asi třeba volání
nic co by nikdo neznal
šetřit na nový boty a slíbit si nechat je
okovat aby příští kroky nebolely tak
tak k posrání

Snad ne...

Je to tak snadné, koupit si spoustu dobrých knih,
Tak moc snadné, že nikdy to nebylo snazší;
Je tak snadné mít svého Kafku, Nietzsche, Kanta, Fromma,

Je snadné živit se obtížností jejich slov; a pak
přirozené vyměnit blízké z mokré čtvrti
za nové blízké z jiné mokré čtvrti;

Je snadné užívat si pak opouštění,
Přesouvání se spoustou skvělých knih,
Knih, kterých jsou plné výprodeje;
Knih, které už nechci číst...

Hvězdář

Žiju pod velkou medvědicí
Někdy střízliv často se sklenicí
Její dno je můj teleskop
A lepší mít nemohu

Žiju ve městě žiju pod petlicí
Ve sklepě a za radnicí
A bez malého vozu
Pozoruju oblohu

A hvězdy co jsem se jich dotýkal v klíně
dnes jako pěkný svině s úsměvem
rády žvaní o Bohu

Tvoje víno

 Tvý červený víno je tak těžký

Že neudržím myšlenky

Oči

Erekci

Prachy

Lásku

Cigaretu

… uhořím

Sousedka na chodbě

 

Krásná sousedka jde domem co smrdí holuby a pizcou

Klape po chodbách a v pravidelném rytmu střídá nohy

Je metronomem podvečera

Zastaví se a asi si něco upravuje

Mě se zastavuje srdce a ze strachu z prozrazení

Přestávám dýchat

Dokud se její metronom zase nerozejde

A já sedím - nedutám

Aby ji ani náhodou nedošlo

Že ten poslední hajzl na chodbě patří mně